Neočekávané probuzení z kómatu: spíše opožděné zjištění než pozdní obnovené vědomí klienta

Vegetativní stav (VS) je jedním z nejhorších následků poranění mozku. Probuzení k minimálnímu vědomí je považováno za málo pravděpodobné po uplynutí 3 až 6 měsíců u netraumatického a po 12 měsících u traumatického poranění mozku. Rostoucí množství důkazů naznačuje, že tyto časové rámce jsou příliš úzké a důkazy o šancích na zotavení omezené.

Čtyři případy zjevného pozdního zotavení vědomí, identifikované v rámci prospektivní kohortové studie, byly hloubkově studovány analýzou lékařských, nelékařských a ošetřovatelských záznamů a rozhovory s rodinami pacientů o jejich popisu procesu zotavení.

Pacienti vykazovali spontánní otevření očí, ale žádné známky chování při vědomí. Probuzení z vegetativního stavu je klasicky považováno za nepravděpodobné po 3–6 měsících po netraumatické nebo 12 měsících po traumatické etiologii. Tyto časové rámce jsou však pravděpodobně nepřesné.

Detekce i minimálního povědomí (MV) má zásadní klinický význam. Na rozdíl od vegetativního stavu vykazují pacienti v minimálním vědomí (MV) reziduální senzorické a emoční zpracování včetně nocicepce a mají větší šance na další uzdravení. Behaviorálně je MV charakterizováno známkami uvědomění si sebe sama a nebo prostředí bez funkční komunikace nebo využití funkčních objektů. Na základě nepřítomnosti nebo přítomnosti důkazů pro zpracování jazyka jsou pacienti považováni za pacienty v MV− nebo v MV+  (ukazující reakce, jako je nekonzistentní následování příkazů a záměrná komunikace). Odlišení VS od MV bohužel zůstává náročné, jak se odráží ve vysoké míře chybných diagnóz.

V tomto kontextu diagnostické a prognostické nejistoty čelí kliničtí lékaři a rodiny zásadním rozhodnutím o cílech a omezeních léčby.

Výsledek

U všech pacientů bylo zjištěno, že vykazovali známky vědomí v očekávaném časovém rámci (5 týdnů až 2 měsíce po úraze). Toto chování však zůstalo bez povšimnutí nebo bylo nesprávně vyhodnoceno, což vedlo ke zpoždění správné diagnózy o několik měsíců až po více než 5 let. Předpokládá se, že ke zpoždění přispěla absence vhodné diagnostiky, používání chybné terminologie, sedativní medikace, ale také faktory související s pacientem, jako je hydrocefalus, jazykové bariéry a kolísání výkonnosti.